Dobré ráno z Beskyd!
Dnes je opravdu krásné po ráno - je šest hodin a já ho tak nějak trávím po fotrovsku. Malého mám v náručí a on na mě kouká těmi svými kukadly sosaje lahvičku sunaru. Ano, sice by mohl vydržet ještě hodinku, ale hlad je sviňa, to všichni víme, takže nebylo zbytí. A tak tu sedíme, on mě opět studuje a zkoumá, jestli po tom týdnu, co jsme spolu nebyli, jsem to pořád já, a kolem sosáku mu protéká sunar z pusy kolem ucha za límec. Usmívá se. Jsem to pořád já a tak je to správně.
Zdá se, že má dost, nasazuju plenu na rameno a beru ho na odříhnutí. Malý se musí pořádně porozhlédnout po místnosti, jestli je to tu pořád stejné, jak to bylo, než odjížděl. Otáčí hlavu sem a tam a já tak velkou plínku nemám, aby zajistila ochranu všech. Konečně to přišlo a plínka to zachytila celé. Jsem fakt dobrej! Mám chuť se poplácat po ramenou, jenže něco zrovna pláclo na zem a rameno mi pokrylo zvláštní teplo.
A nakonec přebalíme. Malý si to vždycky užívá. Bere to jako hru a je to vážně legrace. Přebalování si vždycky užiju i já. Malý se směje, protože taťka s ním zápasí, ale nakonec je přemožen a nová plínka už je na svém místě. Jen moment. Ten nepřítomný pohled v jeho tváří znám - říká: Tati, byla to sranda a za chvíli si to zopakujeme! A přebalovací podložka lehce zavibrovala. Ano, zopakovali jsme si to. A byla to opět legrace.
Teď malý opět spí vedle maminky a já si dávám kafe. Jak trávíte dnešní ráno vy?
Dobré ráno z Beskyd!
Komentáře
Okomentovat