A tak se ti, kluku, vyklubal první zoubek. Další se začínají hlásit o slovo a tak tě tu teď držím v náruči a ty to řádně oplakáváš. Je večer, po okně stékají kapky deště z mraků a ty se k mrakům přidáváš a posíláš svůj déšť po líčku až na mou ruku.
Trošku mi to připomíná déšť, který jsem spustil já na pohřbu svého dědy. Poprvé jsem se setkal se smrtí a nemohl jsem to pochopit. Nebylo mi ještě ani deset a děda tu prostě nebyl. Stejně tak, jako ty asi nechápeš, proč tě tak bolí ty zoubky. Ale neboj, smutek a bolest přejde. Já se teď při vzpomínkách na dědu už jen usmívám a ty, když budou všechny zoubky venku, budeš mít úsměv ještě krásnější.
Trošku mi to připomíná déšť, který jsem spustil po první zhrzené lásce. Poprvé mi někdo řekl, že jsem pro ni vzduch a nemohl jsem to pochopit. Byl jsem zase "sám". Stejně tak, jako ty asi nechápeš, proč tě tak bolí ty zoubky. Ale neboj, smutek a bolest přejde. Já mám teď tvou mamku a vlastně se pořád usmívám, a ty se usmíváš a budeš se usmívat ještě víc, když budou všechny zoubky venku.
A tak se ti, kluku, vyklubal první zoubek a ty ho řádně oplakáváš. Ale neboj, smutek a bolest přejde.
PS: já se usmívám ještě víc, protože dnes vím, že ta holka byla fakt hrozná kráva :-))
Komentáře
Okomentovat